Humboldtův park

Stručné informace

Humboldtův park nezačínal malebným údolím, ale plochou prérií: v 70. letech 19. století William Le Baron Jenney proměnil toto území v park s jezdeckými stezkami a dvěma lagunami. Jeho historii lze proto číst nejen z názvu, ale i z uspořádání prostoru: voda, cesty a budovy vznikly jako součásti speciálně vytvořeného místa k odpočinku.

Později Jens Jensen propojil laguny s řekou, založil růžovou zahradu a přidal fieldhouse, loděnici a hudební pavilon. Důležitý fakt pro pohled na park: chráněna není jedna socha nebo budova, ale celé historické prostředí. Samotný park je zapsán v Národním registru historických míst a loděnice, stáj a receptory jsou samostatně uznány jako chicagské památky.

Čeho si všimnout nejdříve

Má smysl porovnat vodní část parku a jeho provozní budovy. Laguny nebyly pouhou ozdobou: Jensen je později propojil s řekou a voda se stala součástí promyšleného plánu. Loděnice vedle tohoto systému získala samostatný ochranný status, takže je důležitá jako prvek parkového uspořádání, nejen jako samostatná stavba.

Stáj a receptory ukazují dřívější způsob využívání parku. Jde o jednu budovu: vpředu se nacházelo návštěvnické centrum a stání pro kočáry, vzadu stáje pro 16 koní. V jejím vzhledu lze hledat hrázdění, věžičky, krytou verandu vnitřního dvora, vikýře a špici; jednodušší zadní část připomíná hospodářskou funkci. U Humboldtova pomníku fungují detaily také jako vodítka: glóbus, větvička, ještěrka, rukopis a rostliny spojují postavu s cestováním a vědou. U východního vstupu lze dvojici bronzových bizonů číst jako samostatnou stopu výstavní historie Chicaga: jejich předlohy byly vytvořeny pro Světovou výstavu v roce 1893.