Budova výtvarných umění

Stručné informace

Budova výtvarných umění nezačínala jako chrám kultury, ale jako sídlo společnosti Studebaker: zde se prodávaly a servisovaly automobily a v horních patrech probíhala výroba. Dnešní galerie, ateliéry, divadla a dílny proto zabírají schránku budovy, která byla původně navržena pro zcela jiný druh práce.

Nejvýraznější zlom nastal v roce 1898. Architekt Solon Beman tehdy odstranil tehdejší horní, osmé patro a přidal tři nová, čímž budovu přivedl do její současné výšky. V jedné fasádě i interiéru se tak spojila průmyslově-obchodní minulost Studebakeru s pozdějším uměleckým životem budovy.

Čeho si všimnout hned na začátku

U hlavního vchodu stojí za povšimnutí dva žulové sloupy. V původním popisu nejsou vyzdviženy ozdobností, ale svou konstrukcí: jde o leštěné monolitické dříky neobvykle velkých rozměrů. Okamžitě ukazují, že budova usilovala o reprezentativní vzhled už v době, kdy sloužila společnosti Studebaker.

Uvnitř jsou důležité secesní motivy a fresky, které se objevily po přestavbě v roce 1898. Lze je srovnat s divadlem Studebaker Theatre: sál si zachoval podobu rekonstrukce z roku 1917, ale strop zůstal z původního divadla z roku 1898. Další stopou přizpůsobování prostoru je historie Little Theatre of Chicago: nevzniklo ve speciálně postaveném sále, ale ve skladovém prostoru ve čtvrtém patře, přestavěném na pouhých 91 míst. Budovu lze číst právě skrze takové proměny: obchod, výroba, sklad a jeviště se zde nestřídaly beze stopy, ale zanechávaly po sobě různé typy místností a výzdoby.