Státní divadlo Norimberk

Stručné informace

Na podzim roku 1905 bylo v Norimberku otevřeno nové secesní divadlo postavené Heinrichem Seelingem. Důležitý není jen rok založení: tato budova se rychle stala hlavním sídlem městské divadelní scény a později prošla několika výraznými proměnami významu. Její interiér byl v letech nacistické diktatury zcela přestavěn podle ideologických představ režimu a po rekonstrukci divadlo nejprve využívala americká armáda — mimo jiné jako kino.

Nejneočekávanějším detailem této biografie je velké foyer, kde po válce fungoval bar Stork Club. Ukazuje, že divadlo nebylo nehybným památníkem, ale budovou, kterou se každý režim a každá nová situace snažily přizpůsobit vlastním potřebám. Od roku 2005 je to již státní vícesouborové divadlo: opera, činohra, balet a filharmonie jsou spojeny v jedné instituci.

Čeho si všimnout hned na začátku

Má smysl dívat se na divadlo jako na budovu s několika proměnami role. První vrstvou je secesní podoba stavby z let 1903–1905: samotná volba secesního stylu odlišuje nové divadlo od dřívějších provizorních a opotřebovaných scén, o nichž hovoří historie norimberského divadelnictví. Druhá vrstva souvisí s interiérem: zdroj přímo uvádí úplnou přestavbu vnitřního prostoru v letech nacistické diktatury, proto je zde vnitřní výzdoba důležitá nejen jako dekor, ale také jako stopa politického využívání umění.

Třetím orientačním bodem je velké foyer. Po válce se stalo místem baru Stork Club, když divadlo využívala americká armáda jako kino a scénu. Tento detail mění pohled na reprezentativní prostory: foyer nebylo jen čekacím prostorem před představením, ale také samostatným poválečným veřejným místem. Moderní struktura tvořená operou, činohrou, baletem a filharmonií nakonec vysvětluje, proč je místo popisováno jako multidivadelní komplex, a ne jako jedna scéna.