Norimberská radnice

Stručné informace

Norimberská radnice vyrostla z poměrně skromných začátků: až do 14. století se městská rada nescházela ve vlastní budově, ale v domě tkalce. Poté město vykoupilo pozemek od kláštera Heilsbronn a získalo sousední domy, které byly přeměněny na správní budovy. Proto je radnice důležitá nejen jako místo městské správy, ale také jako stopa toho, jak si středověký Norimberk postupně vtěloval svou moc do kamene.

Nejstarší částí komplexu je Velký sál, postavený v letech 1322-1340. Později k němu přibyly nové části: pozdně gotická budova rady, čtyřkřídlý Wolfův dům se vzhledem italského paláce a po zničení v letech 1944-1945 Nová radnice z 50. let 20. století. V jednom komplexu se zde nestřetávají styly kvůli stylům, ale různé způsoby, jak v různých epochách ukázat městskou moc.

Čeho si všimnout jako první

Má smysl porovnat tři viditelné logiky budovy. Pozdně gotické severní průčelí budovy rady patří k rekonstrukci z počátku 16. století; jeho výmalba vznikla v roce 1521, kdy radnice již fungovala jako reprezentativní prostor města. Velký sál není důležitý velikostí sám o sobě, ale tím, že jeho stěny a stropy byly malovány podle skic Albrechta Dürera: výchozí text zdůrazňuje, že šlo o největší takovou výmalbu v Evropě před Michelangelovou prací v Sixtinské kapli.

Wolfův dům se čte jinak: je to komplex čtyř křídel, navržený jako budova s architekturou italského paláce, z doby, kdy byl Norimberk bohatým svobodným městem. Samostatným detailem této etapy jsou sochy světců z roku 1617 od Leonharda Kerna. Nová radnice naopak mluví jazykem poválečné obnovy: Schneckendorfova budova z let 1954-1956 je popsána jako typický projekt 50. let s rastrovou fasádou. Srovnání fasád pomáhá vidět nikoli jednu "starou radnici", ale komplex, který byl po změnách a zničení pokaždé znovu sestavován.