Mimizuka

Stručné informace

Mimizuka se nazývá „Ušní pahorek“, ale její původní název byl přesnější a tvrdší: Hanazuka, „Nosový mohylový pahorek“. Uvnitř památníku jsou pohřbeny uřezané nosy nejméně 38 000 Korejců zabitých během japonských invazí do Koreje. Později byl název zmírněn a tato záměna se sama stala součástí významu místa: památník vypovídá nejen o válečném násilí, ale také o tom, jak se nepohodlnou paměť snažili učinit méně přímou.

Památník stojí v Kjótu těsně západně od svatyně Tojokuni, svatyně připomínající Tojotomiho Hidejošiho, který takové trofeje vyžadoval jako důkaz zabití. Toto sousedství je důležité: vedle sebe se ocitají místo uctívání vojenského vládce a mohyla s ostatky jeho obětí. Mimizuka se proto nečte jako samostatná ponurá relikvie, ale jako viditelný spor mezi pamětí na vítěze a pamětí na mrtvé.

Čeho si všimnout jako první

Hlavním detailem je samotné jméno. Lze porovnat dva názvy: dřívější „Nosová mohyla“ přímo pojmenovával obsah pohřebiště, zatímco dnešní „Ušní pahorek“ zní mírněji, ale je fakticky nepřesný. Jazyk tak mění první dojem z památníku ještě předtím, než si prohlédneme jeho podobu.

Má smysl všimnout si tří věcí, které určují čtení tohoto místa. Mohyla je pojata jako pohřebiště, protože Hidejoši nařídil trofeje pohřbít a pověřil buddhistické kněze modlitbami za duše zemřelých. Poloha západně od svatyně Tojokuni spojuje památník s člověkem, na jehož příkaz byly tyto trofeje shromažďovány. Území kolem památníku udržují místní obyvatelé dobrovolně: péče o trávu a pořádek je zde také součástí současné paměti, nikoli jen praktickou podrobností. Samostatná odstraněná tabule z 60. let ukazuje, že se měnil i výklad památníku: text vedle něj se ukázal být stejně sporný jako samotná mohyla.