Martovo pole

Stručné informace

Martovo pole nezačínalo jako slavnostní náměstí, ale jako odvodněný obdélník země: bažinaté místo mezi Něvou, Mojkou a Krivušou bylo po vyhloubení Labutího a Červeného kanálu vyčištěno, srovnáno a oseto trávou. Proto lze jeho rané dějiny číst skrze podobu otevřeného prostoru: nejprve „prázdné louky“, poté místo procházky, přehlídky, ohňostroje, lidové slavnosti a sportovní soutěže.

Nejprudší zlom nastal v roce 1917, kdy byly uprostřed náměstí vykopány čtyři hromadné hroby ve tvaru písmene „L“ pro ty, kdo zahynuli ve dnech Únorové revoluce. Později se památník stal místem nových pohřbů a proměnil bývalé pole pro vojenské přehlídky v městskou nekropoli. Otevřené náměstí si tak v názvu zachovalo vojenské téma, ale získalo zcela jiný význam.

Čeho si všimnout hned

Hlavním zaměřením prohlídky je to, jak se prázdné pole stalo uspořádaným pamětním prostorem. Uprostřed stojí památník „Bojovníkům revoluce“: čtvercová zeď v půdorysu z obdélných bloků růžové a šedé žuly. Uvnitř jsou pamětní desky se jmény pohřbených; kámen pro Rudněvův projekt byl vzat z rozebraného skladového komplexu Salnyj bujan, takže památník je doslova složen z materiálu jiné městské stavby.

Má smysl porovnat přísný žulový čtverec s nízkou parterovou zahradou kolem něj. Taková zahrada byla navržena po urbanistické soutěži a v roce 1920 se zde podle Fominových výkresů vytyčovaly aleje a zakládaly plochy. Dalším detailem změny funkcí je 16 luceren, které sem byly přeneseny z mostu Poručíka Schmidta. Uprostřed památníku hoří věčný oheň: právě zde byl v roce 1957 zažehnut první takový oheň v SSSR.