Mariinský palác

Stručné informace

Mariinský palác vznikl jako osobní svatební dar, jeho podoba však od počátku nezávisela na slavnostní představě, ale na stísněném pozemku na Isaakijevském náměstí. Budoucí palác bylo nutné zasadit mezi již stojící budovy ministerstev a zároveň se nepřít s chrámem svatého Izáka. Proto stavba působí jako kompromis: palácové průčelí si zachovává slavnostní rytmus, celkový plán je však podřízen nepravidelným hranicím místa.

Později se soukromá rezidence stala politickou budovou. V 80. letech 19. století sem byla přenesena Státní rada a pro zasedání byl na počátku 20. století ve dvoře postaven samostatný trakt, propojený s hlavní budovou galerií. Po revolucích a sovětských úpravách zůstal palác znovu místem moci: od roku 1994 v něm zasedá Zákonodárné shromáždění Petrohradu.

Čeho si všimnout hned na začátku

Lze porovnat průčelí s plánem budovy: pravé křídlo je kratší než levé a stojí vůči náměstí v mírném úhlu, protože sleduje směr Vozněsenského prospektu. Tři rizality pomáhají průčelí působit uceleně: boční jsou zakončeny přísnými trojúhelníkovými štíty, zatímco střední mírně vystupuje a je zvýrazněn vysokou atikou s velkými volutami.

Stojí za to si všimnout přízemí s fasetovanou, „diamantovou“ bosáží. V Rusku šlo o rané použití motivu italských paláců a spodnímu podlaží okamžitě dodává těžší a plastičtější výraz. Uvnitř je obzvlášť důležitá rampa v západním rizalitu: oválné spirálové „schodiště bez schodů“ bylo vytvořeno pro Marii Nikolajevnu kvůli onemocnění kloubů. Další stopou změny funkce je dvorní trakt Benois: jeho fasáda se od paláce liší štukovými pásy namísto kamenné výzdoby.