Katedrála svatého Izáka

Stručné informace

Současný chrám svatého Izáka je už čtvrtým chrámem s tímto zasvěcením v Petrohradě a jeho podoba nevznikla jen jako prosté pokračování předchozích kostelů, ale téměř jako nový inženýrský úkol. Montferrand dostal za úkol vytvořit hlavní pravoslavnou svatyni impéria, projekt však musel být upravován kvůli pochybnostem o základech, kupoli a starých podpěrách. Proto je chrám zajímavý nejen svou velikostí: je na něm vidět, jak byl pozdní klasicismus doveden až na hranici možností a zároveň se ověřovaly nové stavební postupy.

Od roku 1928 má chrám status muzea, zároveň však byly obnoveny bohoslužby a konají se denně. Tento dvojí režim mění pohled na budovu: mramor, kupole, portiky, vitráže a mozaiky působí zároveň jako součásti chrámu i jako muzejní exponáty, u nichž lze sledovat nejen námět, ale i způsob provedení.

Čeho si všimnout hned na začátku

Lze porovnat čtyři portiky: severní a jižní mají po šestnácti sloupech a působí slavnostněji, východní a západní po osmi. Díky nim se obdélníkový korpus čte téměř jako rovnoramenný kříž, ačkoli hlavní vstup je umístěn v západním portiku a východní žádný vstup nemá. Pět kupolí propojuje stavbu s pravoslavnou tradicí, zatímco fasády s korintskými sloupy mluví jazykem klasicismu.

Má smysl všimnout si materiálů a techniky. Zvenčí jsou stěny obloženy světle šedým ruskealským mramorem a budovu nese 112 monolitických žulových sloupů různých velikostí. Centrální kupole není zděná: Montferrand ji vytvořil z kovu, s litinovými žebry a měděným zlacením. Uvnitř je neobvyklá oltářní vitráž se Vzkříšeným Spasitelem: prvek katolického původu byl začleněn do prostoru pravoslavného chrámu a stal se důležitým vzorem pro ruské chrámové vitráže.