Ruský hřbitov Caucade v Nice

Stručné informace

Ruský hřbitov Caucade nevznikl jen jako nové pohřebiště, ale jako přenesení ruské paměti do samostatného prostoru. V roce 1866 ruský konzulát a chrám svatých Mikuláše a Alexandry koupily pozemek na okraji Nice; sem byly přeneseny ostatky krajanů pohřbených na jiných místech. Předtím byli Rusové pohřbíváni na městském hřbitově Château a nemajetní do společného hrobu.

Hřbitov otevřený v roce 1867 dostal jméno Nikolajevský na památku careviče Nikolaje Alexandroviče, který zemřel v Nice. Proto je střed tohoto místa spojen nejen s pohřby, ale i s konkrétní pamětí: kaple svatého Mikuláše Divotvůrce zde stojí jako významový bod hřbitova. Dnes je to jeden z největších ruských hřbitovů ve Francii, kde jsou pohřbeni ruští poddaní i emigranti.

Čeho si všimnout nejdříve

Má smysl dívat se na hřbitov jako na prostor, kde je paměť soustředěna kolem středu. Uprostřed stojí kaple svatého Mikuláše Divotvůrce, nebeského patrona careviče Nikolaje Alexandroviče; později, ve 20. letech 20. století, byla rozšířena na velikost malého kostela. Tato proměna je důležitá: malá pamětní kaple se stala místem schopným pojmout širší komunitní paměť.

Také vnitřní detaily souvisejí s různými vrstvami této paměti: ikonostas byl darován v roce 1911 a mramorová deska uchovává jména důstojníků ruské imperiální armády, kteří zemřeli v Nice mezi lety 1921 a 1954. Venku v témže principu pokračují mramorové náhrobky s příjmeními Gagarinů, Obolenských, Cereteliů a Volkonských. Dokonce i sousední obranné stavby dostaly název La batterie Russe kvůli blízkosti hřbitova: toto místo ovlivnilo jazyk okolního prostoru.