Muzeum výtvarných umění v Nice

Stručné informace

Muzeum výtvarných umění v Nice sídlí v paláci, jehož zamýšlené určení se změnilo ještě před dokončením stavby. Stavět se začalo v roce 1878 pro kněžnu Jelizavetu Kočubejovou jako neorenesanční rezidenci; poté nedokončenou budovu koupil americký průmyslník James Thompson a dotvořil její podobu podle vlastního vkusu. V roce 1925 město tento soukromý dům získalo pro muzeum, které zde bylo otevřeno v roce 1928.

Tato změna účelu je pro prohlídku důležitá: muzeum svou palácovou schránku neskrývá, ale funguje uvnitř ní. Fasády ve stylu janovského manýrismu a střecha jsou chráněny jako historická památka, takže samotná budova zde není jen obalem pro sbírku. Jméno Julese Chéreta připomíná další obrat: muzeum nese jméno malíře a grafika, zakladatele moderního plakátu, který zemřel v Nice, a uchovává významný soubor jeho prací.

Čeho si všimnout hned na začátku

Má smysl dívat se na muzeum jako na bývalý dům upravený pro postupné představení umění. Přízemí je uspořádáno kolem starých malířských sálů: dva sály jsou věnovány dílům 17. a 18. století, třetí mistrům z rodiny Van Loo. Velká galerie obrací pozornost k salonní malbě 19. století a její výstup do zimní zahrady propojuje malířství se sochařstvím: nachází se tam „Doba bronzová“ Augusta Rodina.

Přechod mezi patry rovněž funguje jako součást expozice. Podél schodiště jsou umístěny plakáty Julese Chéreta, které se obměňují každé tři měsíce; schodiště se tak nestává pauzou mezi sály, ale místem, kde je patrné propojení muzea s uměním plakátu. V horním patře lze porovnat malbu 19. a počátku 20. století se samostatným sálem Chéreta a sálem Raoula Dufyho. Palácové uspořádání tak pomáhá číst sbírku nikoli jako seznam jmen, ale jako sled prostorů s různým uměleckým časem.