Palác Itamaraty

Stručné informace

Název Itamaraty se stal něčím víc než jen názvem paláce: kvůli sedmi desetiletím působení zahraničněpolitického úřadu se začal používat jako neoficiální jméno brazilského ministerstva zahraničních věcí. Budova začínala jako aristokratická rezidence, poté přijala první republikánskou vládu a následně se stala diplomatickým ústředím.

Dnes se v bývalém paláci soustředí zastoupení ministerstva v Riu de Janeiru, historický archiv, sbírka map, Historicko-diplomatické muzeum a centrum diplomatické dokumentace. Proto je vhodné jej číst nikoli jako jedinou pamětní fasádu, ale jako budovu, v níž se soukromý dům postupně proměnil v místo uchovávání státní paměti. Status kulturního dědictví, získaný v roce 1938, potvrdil právě tuto roli.

Čeho si všimnout jako první

Má smysl porovnat tři části paláce, protože ukazují, jak se měnila jeho funkce. Hlavní budova je neoklasicistní: přísná symetrie a střídmé proporce zdůrazňují obraz městské rezidence poloviny 19. století. Za ní se nachází zrcadlový bazén lemovaný královskými palmami; tato část dodává palácovému areálu slavnostní hloubku, nejen fasádní reprezentativnost.

Kolem vnitřního nádvoří byla část křídel v letech 1927–1930 přestavěna již pro potřeby instituce. Neoklasicismus je tam spojen s prvky beaux-arts, tedy se slavnostnější akademickou architekturou. Zvlášť stojí za povšimnutí knihovna: byla postavena pro archiv, knižní sbírku a sbírku map. Římsa, galerie vedoucí k sálům i úpravy fasády patří také k této etapě, kdy byl palác přizpůsobován diplomacii a dokumentům.