Národní knihovna José Martího

Stručné informace

Národní knihovna José Martího se stala samostatnou budovou až po půlstoletí kočovného života. Instituce byla otevřena v roce 1901, ale nejprve fungovala ve starých dělostřeleckých dílnách, poté v Castillo de la Fuerza. Současnou budovu u Náměstí revoluce je proto třeba chápat nikoli jen jako adresu knihovny, ale jako okamžik, kdy největší knihovna země získala účelově postavenou podobu.

Výstavba nové budovy začala v roce 1952 podle projektu architektonického ateliéru Govantes & Cabarrocas, byla dokončena v roce 1957 a už v červnu tam knihovna začala fungovat. Tato skutečnost mění pohled na místo: před čtenářem nestojí upravená pevnost ani bývalé dílny, ale budova vytvořená pro uchovávání, popis a veřejnou práci s národní knižní pamětí.

Čeho si všimnout nejdříve

Hlavním tématem je zde proměna obalů knihovny. Má smysl porovnat tři doložené body její historie: dělostřelecké dílny, Castillo de la Fuerza a současnou budovu u Náměstí revoluce. První dvě místa byla převzatými prostory s jiným účelem; moderní budova vznikla jako zvláštní domov pro knihovnu. Díky tomu je srozumitelnější, proč je samotný fakt samostatné budovy důležitější než prosté datum výstavby.

O konkrétních detailech fasády, materiálech nebo dispozici výchozí text téměř žádné informace neposkytuje, proto je nelze spolehlivě popisovat. Lze však zaznamenat potvrzenou funkci budovy: nejenže uchovává fondy, ale také hostí semináře, knižní a umělecké výstavy, slavnostní akce a programy pro děti a mládež. Knihovna je zde uspořádána jako centrum sítě a veřejný kulturní prostor, nikoli jako tichý sklad knih.