Napoleonské muzeum

Stručné informace

Napoleonské muzeum v Havaně začíná nečekaným posunem měřítka: dějiny francouzského císaře jsou shromážděny v kubánském sídle La Dolce Dimora, postaveném a vyzdobeném ve florentském stylu. Stálá expozice zde byla otevřena v roce 1961 poblíž Havanské univerzity, poté co byla soukromá sbírka cukrovarnického magnáta Julia Loba znárodněna a předána Národnímu muzeu výtvarných umění.

Hlavní změna pohledu souvisí s Napoleonovou posmrtnou maskou. Ta se stala prvním impulzem ke vzniku sbírky, protože ji na Kubu přivezl císařův osobní lékař Francesco Antommarchi, který později zemřel v Santiagu de Cuba. Muzeum proto nepůsobí jako vzdálené převyprávění evropských dějin, ale jako místo, kde konkrétní předmět vysvětluje, proč se napoleonská sbírka ocitla právě v Novém světě.

Čeho si všimnout hned na začátku

Lze porovnat samotnou budovu s předměty uvnitř. Čtyřpatrové bývalé sídlo vytváří komorní rámec pro předměty spojené nejen s Napoleonovou vojenskou biografií, ale také s každodenním životem jeho doby: nábytkem, nádobím, oděvy, zbraněmi, malířstvím a sochařstvím. Florentský styl La Dolce Dimora je důležitý jako kontrast: sbírka o Francii a impériu není umístěna v Napoleonově paláci, ale v domě kubánského politika, zařízeném s odkazy na Itálii.

Uvnitř jsou obzvlášť výmluvné osobní věci: pistole, dvourohý klobouk a dalekohled, který Napoleon používal na ostrově Svatá Helena. Stojí za to je v duchu porovnat s plány nejvýznamnějších bitev a slavnostními portréty z expozice. Jedno muzeum tak ukazuje hned dvě perspektivy: veřejný obraz císaře a drobné předměty, skrze něž jeho život působí bližší a tišší. Posmrtná maska tuto řadu uzavírá jako předmět, kvůli němuž se celá sbírka začala formovat.