Granma

Stručné informace

Tato 18metrová dieselová jachta byla určena pro 12 osob, ale v listopadu 1956 odvezla z mexického Tuxpanu 82 členů expedice. Proto není „Granma“ důležitá svou velikostí, nýbrž nesouladem mezi běžnou rekreační podobou plavidla a úkolem, který jí byl svěřen: dopravit skupinu kubánských revolucionářů k pobřeží Kuby.

Z popisu plavby se jachta jeví jako stísněný a zranitelný předmět: lidé trpěli mořskou nemocí, Che Guevarovi se zhoršilo astma a samotné plavidlo nabíralo vodu. Ani vylodění nebylo úhlednou námořní operací: „Granma“ vplula do mangrovové bažiny a uvízla na mělčině. Dnes je jachta vystavena v Muzeu revoluce v Havaně a tento muzejní status lze snadno porovnat s tím, jak nejistá byla její hlavní plavba.

Čeho si všimnout hned na začátku

Hlavním ohniskem prohlídky není hrdinská symbolika, ale fyzická kapacita. Má smysl porovnat délku trupu s počtem lidí na palubě: 18metrové plavidlo bylo určeno pro 12 osob, ale vyplulo na moře s 82. To vysvětluje, proč jsou v příběhu o plavbě tak důležité přetížení, mořská nemoc a netěsnost: samotná podoba jachty se pro takovou expedici hodila špatně.

Lze si všimnout také detailů spojených s navigací a přistáním na břehu. Text zmiňuje vyhlídkovou plošinu: lodivod na ni vylezl ve snaze zahlédnout světlo majáku a spadl do vody. Také závěr plavby souvisí s podobou břehu, nikoli se slavnostním molem: jachta vplula do mangrovové bažiny a najela na mělčinu. Poté „Granma“ nepůsobí jako sebejistý dopravní prostředek vítězství, ale jako malé přetížené plavidlo, jemuž historický význam dodala riskantní a nerovná plavba.