Městské muzeum v Haagu

Stručné informace

Budova Městského muzea v Haagu je důležitá nejen jako schránka pro sbírku: je to poslední velké dílo Hendrika Petruse Berlageho. Muzeum bylo otevřeno až po architektově smrti a stavbu dokončil jeho zeť Emil Emanuel Strasser. Samotný objekt je proto třeba číst jako součást expozice: architektonická koncepce zde představuje téměř poslední slovo mistra, nikoli neutrální muzejní kulisu.

Později se muzeum proměňovalo, aniž by se zcela rozešlo s původní budovou. Za ní vznikl Berlageho pavilon, v 60. letech bylo přidáno jihovýchodní křídlo a při restauraci v 90. letech bylo muzeum rozšířeno vybudováním suterénu pod vnitřním nádvořím. Dnes nové křídlo využívají Muzeum fotografie a GEM, takže jeden komplex ukazuje, jak se vedle historického jádra usadily samostatné směry současného umění.

Čeho si všimnout nejdříve

Má smysl porovnat čtyři části komplexu. Hlavní budova patří k Berlageho projektu a stanovuje výchozí bod: muzeum bylo zamýšleno jako speciálně postavené místo pro městské sbírky, nikoli jako upravený starý prostor. Pavilon v zahradě v této linii pokračuje stejným autorstvím, ale je oddělen od hlavní budovy.

Jihovýchodní křídlo ukazuje už jinou etapu: bylo přidáno později a dříve bylo s muzeem spojeno centrální galerií, která byla při restauraci rozebrána. Také vnitřní nádvoří stojí za to mít na paměti: při rozšíření pod ním vznikl suterén, tedy nová plocha byla přidána nejen směrem ven, ale i dovnitř struktury budovy. V expozici dekorativního a užitého umění tento princip čtení pokračuje: sedm sálů je uspořádáno podle stylů a epoch, od sálu zlata a kůže až po Dijsselhofův sál.