Mauritshuis

Stručné informace

Mauritshuis nevypadá jako účelově postavený muzejní komplex, ale jako malý palác, který se později naučil fungovat jako galerie. Byl postaven v letech 1634–1641 poblíž Binnenhofu pro Johana Mauritse Nasavsko-Siegenského, místodržícího Nizozemské Brazílie. Už to samo mění měřítko očekávání: důležitá zde není muzeálnost daná rozmachem, ale spojení soukromého domu, palácové formy a velmi koncentrované sbírky maleb starých mistrů.

Po požáru v roce 1704 byl palác obnoven bez kupole. Později Nizozemské království odkoupilo Mauritsův dům pro královskou sbírku umění a starožitností a od roku 1875 v budově sídlí obrazárna. Mauritshuis je proto třeba číst hned ve dvou rolích: jako bývalý palác a jako muzeum, kde je malá sbírka ceněna pro svou kvalitu, zejména obrazy nizozemských mistrů zlatého věku.

Na co si hned dát pozor

Má smysl porovnat samotnou formu místa s jeho současnou funkcí. Malý palác poblíž Binnenhofu udává komorní měřítko: není to neutrální schránka pro obrazy, ale bývalý „Mauritsův dům“, kde muzeum vzniklo uvnitř již existující budovy. Takový rámec pomáhá vnímat sbírku jinak: malby starých mistrů se zde nenacházejí v abstraktním výstavním prostoru, ale v palácovém domě s vlastním životopisem.

Samostatným detailem je absence kupole po obnově paláce. Nejde jen o ztrátu ozdoby, ale o viditelnou stopu požáru z roku 1704 a následné přestavby. Vedle toho stojí za to mít na paměti změnu určení: palác, poté dům pro královskou sbírku umění a starožitností, poté obrazárna. Jednoduchý princip prohlídky je všimnout si, kde budova vypovídá o svém dřívějším postavení a kde už muzejní funkce využívá tuto starou formu k vystavení Vermeera, Rembrandta, Jana Steena, Pauluse Pottera, Franse Halse a Holbeina mladšího.