Feyenoord (stadion)

Stručné informace

Přezdívka de Kuip, „káď“, zde není náhodným vtipem, ale vodítkem k tvaru a konstrukčnímu řešení stadionu. Feyenoord byl postaven v letech 1935–1937 jako aréna, která se měla lišit od obvyklých evropských stadionů: hlavní myšlenkou projektu byly dvě volně zavěšené tribuny a absence podpěr zakrývajících výhled.

Architekti Johannes Brinkman a Leendert van der Vlugt pracovali se sklem, betonem a ocelí — tehdy poměrně levnými materiály. Stadion je proto třeba vnímat nejen jako fotbalovou arénu, ale také jako inženýrský záměr: konstrukce měla divákovi poskytnout nepřerušovaný výhled na hřiště. Po válce jej málem rozebrali do šrotu a jeho dnešní podoba je do značné míry spojena s rekonstrukcí z roku 1994.

Čeho si všimnout nejdříve

Má smysl porovnat tři části stadionu: tribuny, střechu a doplňkové stavby. Dvě zavěšené tribuny vysvětlují, proč se v popisech tak zdůrazňuje absence překážek ve výhledu: konstrukce byla navržena kolem diváka, nikoli kolem masivních podpěr. Materiály — sklo, beton a ocel — ukazují praktický jazyk projektu 30. let 20. století: nikoli dekorativní obal, ale rám určený pro velký fotbalový prostor.

Střecha patří už k pozdější vrstvě historie. V roce 1994 byla rozšířena tak, aby zakrývala všechny diváky, a zároveň byla všechna místa změněna na sedadla. Osvětlení, přidané v roce 1958, označuje další etapu proměny arény v moderní sportovní zařízení. Doplňková budova s restaurací a muzeem „Dům historie“ ukazuje, že stadion se stal nejen místem zápasu, ale také prostorem, kde klub uchovává a představuje vlastní paměť.