Muzeum Accorsi-Ometto

Stručné informace

Budova muzea nezačínala jako muzeum: v roce 1616 zde antoniánští mniši otevřeli komplex pro věřící a nemocné, se špitálem a kostelem svatého Antonína. Později rezidenci přestavoval Bernardo Vittone: obnovil kostel, chór, zvonici a připravil výzdobu presbytáře. Muzeum dekorativního a užitého umění se tak ocitlo uvnitř místa, kde někdejší náboženská a charitativní funkce předcházela vitrínám a zařízeným sálům.

Sbírka vyrostla z odkazu turínského starožitníka Pietra Accorsiho a jako muzeum ji v roce 1999 otevřel Giulio Ometto. Důležitý posun ve vnímání je prostý: nejde jen o soubor drahých předmětů. Část prohlídkové trasy reprodukuje pokoje tak, jak je Accorsi zařídil ve své vile Paola, takže nábytek a interiérové předměty působí jako hotové prostředí, nikoli jako jednotlivé exponáty.

Čeho si všimnout hned na začátku

Má smysl porovnat dvě logiky expozice. V první části trasy jsou předměty uspořádány podle typů a materiálů: nábytek, vitríny s křišťálem Baccarat, stříbro, tabatěrky, porcelán z Míšně, Frankenthalu a Sèvres. Zde jsou důležité materiál, zpracování a původ věci. Ve druhé části se pozornost přesouvá k pokojům: nábytek, tapiserie a obrazy 18. století jsou rozmístěny jako interiér blízký zařízení vily Paola.

Samostatným detailem pro pozorný pohled je dvoudílný kabinet Pietra Piffettiho, signovaný a datovaný rokem 1738. Výchozí text jej vyzdvihuje mezi francouzským, benátským a piemontským nábytkem jako zvlášť neobvyklý předmět. U vchodu stojí za povšimnutí také pamětní deska Antonia Fontanesiho: spojuje budovu muzea s malířem, který žil v některých jejích pokojích a zemřel zde v roce 1882.