Mazariniho knihovna

Stručné informace

Nejstarší veřejná knihovna ve Francii nezačala jako státní instituce, ale jako osobní sbírka kardinála Mazarina. V tom spočívá hlavní obrat: soukromá vášeň bibliofila se postupně stala místem, kam byli nejprve vpuštěni učenci a které bylo později otevřeno veřejnosti.

Dějiny knihovny pomáhá číst její umístění. Po Mazarinově smrti přešla sbírka na Collège des Quatre-Nations a v roce 1682 byla otevřena ve východním křídle budovy koleje. Od roku 1805 v téže budově sídlí Institut de France, proto není knihovna vnímána odděleně od instituce, ale jako součást velkého vzdělávacího a vědeckého prostoru, kde knihy přežily změny vlastníků i funkcí.

Čeho si všimnout nejdříve

Má smysl propojit tři věci: východní křídlo budovy koleje, sousedství s Institut de France a původ sbírky. Samotné umístění knihovny ukazuje, jak se osobní sbírka začlenila do instituce: Mazarinovy knihy nebyly jen zachovány, byly umístěny do budovy Collège des Quatre-Nations a později se tatáž budova stala domovem Institut de France.

Další vrstvu čtení nabízí složení sbírky. Během Francouzské revoluce byla knihovna, která již měla kolem 60 000 svazků, rozšířena o knihy zabavené šlechtě a církvi. Za regály proto nestojí jen vkus jednoho bibliofila, ale také prudká změna osudu soukromých a církevních sbírek. Samostatným bodem pozornosti je Mazarinova bible, jeden z exemplářů Gutenbergovy bible: ta proměňuje knihovnu ze starého knižního úložiště v místo, kde lze propojit dějiny instituce s ranou tištěnou knihou.