Berlínská rozhlasová věž

Stručné informace

Ocelová rozhlasová věž ve dvoře Messe Berlin spojovala hned několik rolí: nesla anténu, sloužila jako signální věž pro letectví a přijímala návštěvníky na vyhlídkových plošinách i v restauraci. Její silueta je proto důležitá nejen jako městský orientační bod, ale také jako vzácný příklad inženýrské stavby, v níž byla technická funkce od počátku spojena s veřejným výhledem na město.

Věž byla postavena v letech 1924–1926 a otevřena u příležitosti velké německé rozhlasové výstavy. Tento kontext vysvětluje, proč se symbolem místa stala právě rozhlasová stožárová věž: Berlín patřil k raným centrům rozhlasu v Německu a v roce 1929 se z věže uskutečnil první televizní přenos na světě. Technická historie se zde nečte ve vitríně, ale v samotné vertikální konstrukci.

Čeho si všimnout nejdříve

Stojí za to si prohlédnout, jak těžká ocelová věž spočívá na materiálu, který působí nezvykle křehce: nárožní stojky jsou upevněny na porcelánových konstrukcích Královské porcelánové manufaktury, které unesou celkovou hmotnost 600 tun. Tento detail mění vnímání věže: pod ní nejsou jen kovové nohy, ale izolační inženýrství, bez něhož by rozhlasový stožár nemohl fungovat jako vysílací zařízení.

Další důležitou stopou je historie poškozené podpěry. Po výbuchu v roce 1945 musela být jedna podpěra vyměněna; k udržení věže byl vyroben „šroub“ o hmotnosti 800 kg a konstrukce byla zachována na třech podpěrách. Výše lze porovnat dvě veřejné funkce: restauraci v retro stylu ve výšce 51,6 m a vyhlídkovou plošinu ve 124 m. Kolem základny se později objevily konstrukce pro nákladní výtah ke scéně pod pěším mostem, takže dvůr rozhlasové věže se stal také pracovním uzlem výstavního komplexu.