San Carlo

Stručné informace

San Carlo začínalo jako divadelní obr: v 18. století jeho sál pojal 3 285 diváků a byl považován za největší v Evropě. Dnes divadlo přijímá 1 386 lidí, takže hlavní význam jeho historie lze číst nejen skrze jeho stáří, ale i skrze změnu měřítka. Před námi stojí nejstarší operní divadlo Evropy i světa, jeho dnešní rozměry se však už nerovnají původnímu rozmachu.

Král Karel III. objednal nové divadlo jako náhradu za zchátralé San Bartolomeo a budova byla otevřena v roce 1737. Později přežila požár, úpravy 19. století i obnovu po bombardování v roce 1943. San Carlo je proto zajímavé jako divadlo, které si zachovalo nepřetržitou operní roli, ale neustrnulo v jediné historické podobě.

Čeho si všimnout nejdříve

Má smysl dívat se na San Carlo jako na sál, který několikrát měnil své uspořádání podle požadavků opery. Nejdůležitějším detailem v původních údajích je zmenšení hlediště: někdejších 3 285 míst a dnešních 1 386 ukazuje, že rekonstrukce změnily nejen výzdobu, ale i samotnou kapacitu divadla. To pomáhá vnímat interiér nikoli jako „sál 18. století“ v čisté podobě, ale jako výsledek pozdějších přestaveb.

Samostatně stojí za zmínku orchestrální jáma, která vznikla v roce 1872 z iniciativy Giuseppe Verdiho. Tento detail mění pohled na prostor: v nejstarším operním divadle světa se prvek důležitý pro moderní operu neobjevil hned, ale až později. K fyzickým dějinám budovy se přidávají stopy krizí: obnova po požáru roku 1816, úpravy v letech 1845 a 1854 a práce po bombardování v roce 1943. Muzeum a archiv „MeMus“, otevřené při divadle v roce 2011, tuto paměť upevňují už jako samostatný předmět expozice.