Rohanův palác

Stručné informace

Barokní Rohanský palác stojí vedle štrasburské katedrály na místě starší arcibiskupské rezidence. V tomto sousedství je dobře patrná jeho původní role: nebyla to jen městská stavba, ale reprezentační sídlo církevní moci, určené pro recepce a vysoký ceremoniál. Později palác radikálně měnil své využití: sloužil jako vězení, vojenská lékařská škola, univerzitní budova, prostory pro císařská muzea a po těžkém poškození během druhé světové války byl obnoven až v 90. letech 20. století.

Dnes se budova jeví jako muzejní palác. Tři muzea obsadila různé části stavby, včetně suterénu, který je vyhrazen Archeologickému muzeu. To mění pohled na interiéry: slavnostní pokoje, schodiště, sklepní prostory a muzejní sbírky zde nejsou samostatnými příběhy, ale stopami toho, jak se rezidence postupně proměnila ve veřejnou kulturní budovu.

Čeho si všimnout jako první

Má smysl porovnat, jak palác rozděluje status podle stran a podlaží. Slavnostní apartmány jsou obráceny na jih, k terase a řece Ill, zatímco malé apartmány knížete-biskupa směřují na sever, ke čestnému dvoru. Suterén dnes zabírá archeologická sbírka, takže muzejní funkce doslova sestupuje pod reprezentační trakt.

Uvnitř je zvláště výmluvných několik detailů. Synodní sál je uspořádán jako dvě dvojčecí místnosti oddělené arkádami: bývalá strážnice a jídelna se čtou jako propojená dvojice, nikoli jako jeden jednoduchý sál. V Králově komnatě je alkovna obrácena ke třem oknům nad řekou Ill; kanelované sloupy imitující mramor, korintské hlavice a bílo-zlatá balustráda zdůrazňují ceremoniální roli místnosti. V Salonu biskupů si osm bust římských císařů zachovalo své původní umístění, i když malířská výzdoba se měnila. A fajánsová kamna ve tvaru obelisku v předsíni knížete-biskupa připomínají, že obnova po bombardování zde někdy nahrazovala ztracené přesnou analogií.