Palác Longchamp

Stručné informace

Palác Longchamp vznikl jako architektonický památník vodě: byl postaven po vybudování marseillského kanálu, který přivedl do města vodu z řeky Durance. Proto střed budovy nezaujímá slavnostní schodiště ani kupole, ale fontána Château d’eau — „Vodní zámek“. Historie se zde nečte z tabulky s datem, ale ze samotného uspořádání paláce: voda se stala důvodem výstavby i hlavním viditelným motivem kompozice.

Do tohoto uspořádání jsou začleněny také dvě muzejní části. Východní křídlo obsadilo Muzeum krásných umění, západní Muzeum přírodní historie. Park byl otevřen současně s palácem a později na jeho území fungovala zoologická zahrada; po jejím uzavření zůstaly jednotlivé budovy a klece. Místo tak spojuje tři funkce: vodní monument, muzejní palác a park se stopami bývalé zoo.

Čeho si všimnout jako první

Má smysl porovnat tři hlavní části paláce: centrální Château d’eau a dvě křídla po stranách. Tato symetrie pomáhá pochopit záměr: voda je umístěna do středu a muzea jsou rozmístěna po stranách. Na fontáně nejsou důležité jen proudy vody, ale také sochy. Čtyři býci a tři ženské postavy propojují Durance s hrozny, pšenicí a plodností, tedy ukazují vodu jako zdroj městského i venkovského života.

Za sochařskou skupinou se nachází umělá kamenná grotta s vyřezávanými stalaktity a nymfami. Voda zde má vytyčenou celou cestu: od postav a býků do druhé nádrže, poté do jezírka, podzemních potrubí, vodopádu a dvanácti bronzových fontán. V parku lze tento slavnostní vodní systém porovnat s pozůstatky zoo: východními pavilony pro žirafy a slony, klecemi s tureckými dlaždicemi, medvědími klecemi a tuleními doupěti zdobenými rokajem nebo kameny.