Palác arcibiskupa Limy

Stručné informace

Současný palác působí starším dojmem, než ve skutečnosti je: otevřen byl v roce 1924, ale byl postaven jako neokoloniální budova, která záměrně promlouvá jazykem španělské koloniální architektury. Hlavní zápletka zde tedy nespočívá ve stáří zdí, ale v tom, jak nová budova na starém církevním pozemku znázorňuje kontinuitu moci a stylu.

Místo souvisí s nejranějším plánem Limy: po založení města byl tento blok vyhrazen pro biskupskou rezidenci a v prvních letech místokrálovství se zde používala budova cabilda, městské rady. Starý palác s balkony různého provedení a vnitřním dvorem byl v 19. století částečně zbořen a poté téměř úplně zmizel. To, co je vidět dnes, není dochovaná schránka, ale muzejní a církevní rezidence znovu sestavená kolem představy staré Limy.

Čeho si všimnout jako prvního

Stojí za to porovnat fasádu a detaily nad hlavním vchodem. Kamenné obložení vytváří přísnou rovinu, zatímco dva velké cedrové balkony ji okamžitě oživují: jsou provedeny v neobarokním stylu a umístěny nad vstupem v neoplatereskním stylu, tedy způsobem připomínajícím španělskou řezanou výzdobu renesance. Budova tak neukazuje jeden „historický“ styl, ale záměrně sestavený obraz minulosti.

V horní části fasády je důležitá žulová socha svatého Toribia de Mogrovejo, patrona arcibiskupství. Vedle ní působí také dva stožáry: jeden pro Peru, druhý pro Vatikán. Tato dvojice vysvětluje, proč byl palác v roce 1924 označován za symbol harmonie mezi katolickou církví a státem. Uvnitř je tentýž princip patrný v materiálech a průchodech: francouzská vitráž propouští světlo a mramorová schodiště s dřevěným zábradlím vedou ke kapli s barokním oltářem.