Muzeum přírodní historie Univerzity v Oslu

Stručné informace

Muzeum vyrostlo z Botanické zahrady, založené u usedlosti Toyen v roce 1814. Proto toto místo nepůsobí jako jeden sál s vitrínami, ale jako univerzitní areál, kde se vedle sebe ocitly živá příroda, svět zvířat a geologie. Zoologické, botanické a geologické muzeum přibyly přibližně o sto let později: kampus v centru Osla už byl pro takové sbírky příliš těsný.

Později byly samostatné muzea a zahrada spojeny do jedné struktury a současný název se objevil v roce 2005. Tato skutečnost pomáhá dívat se na místo bez očekávání jediného „hlavního“ exponátu: jeho smysl spočívá v sousedství různých způsobů zkoumání přírody — rostliny rostou v zahradě a sklenících, zvířata jsou představena v zoologické části a horniny, minerály a zkameněliny ukazují hlubší čas.

Na co se zaměřit hned na začátku

Má smysl porovnat tři fyzické části muzea. Botanická zahrada se dvěma výstavními skleníky ukazuje živou sbírku: rostliny zde nejsou důležité jen jako ozdoba, ale jako univerzitní materiál k pozorování a systematizaci. Zoologické muzeum je uspořádáno kolem divoké přírody Norska a světa, takže se zde vedle sebe objevuje místní i obecné měřítko.

Geologická část mění tempo prohlídky: místo živých organismů jsou zde zkameněliny, horniny a minerály. Důležité je, že některé exempláře jsou vystaveny jak v Geologickém, tak v Zoologickém muzeu. Tato vzájemná ozvěna vysvětluje uspořádání celého místa: tentýž přírodní objekt lze číst jako součást života i jako stopu v kameni. Zkamenělina Darwinius masillae „Ida“, primát z období eocénu, tento posun pohledu ukazuje obzvlášť dobře.