Monumentální hřbitov v Miláně

Stručné informace

Monumentální hřbitov v Miláně vyniká nejen svou velikostí: jeho význam se odkrývá prostřednictvím náhrobků, výzdoby a památníků. Výchozí text jej přímo označuje za jedno z nejbohatších míst v Evropě na taková díla. Proto stojí za to číst toto místo jako velký otevřený nekropol, kde je paměť utvářena nejen jmény, ale také sochařstvím, materiálem a dekorativními řešeními.

Hřbitov byl otevřen v roce 1866 podle projektu Carla Maciachiniho. Toto datum není důležité samo o sobě, ale proto, že vysvětluje celistvost místa: před námi není náhodná sbírka hrobů, ale projektovaný městský hřbitov. Seznam lidí zde pohřbených je široký, ale nejvýmluvnější skutečnost souvisí s Giuseppem Verdim: byl zde pohřben a o měsíc později byly jeho ostatky přeneseny do milánského Casa Di Riposo per Musicisti. I pohřeb slavného člověka zde mohl být dočasný, a přesto zanechal stopu v historii místa.

Čeho si všimnout nejdříve

Hlavním bodem prohlídky jsou náhrobní výzdoba a památníky. Výchozí text nevyjmenovává jednotlivé monumenty, ale uvádí, že hřbitov je obzvlášť bohatý právě na ně. Důležitá tedy nejsou jen příjmení na deskách, ale to, jak se paměť proměňuje ve formu: figuru, reliéf, architektonickou kompozici nebo dekorativní detail.

Má smysl všimnout si tří typů znaků. Zaprvé samotných památníků: pracovali na nich známí mistři, mezi nimi Enrico Butti, Dante Parini a Paolo Troubetzkoy. Zadruhé židovského oddělení: ukazuje, že nekropol není uspořádán jako jedna jednolitá řada, ale zahrnuje samostatné prostory paměti. Zatřetí jmen na hrobech: vedle sebe se mohou ocitnout spisovatelé, hudebníci, architekti i umělci. Takový soubor mění pohled na hřbitov: není to jen místo pohřbívání, ale městská mapa veřejné paměti, sestavená ze soch, oddělení a životopisů.