Institut současného umění v Bostonu

Stručné informace

Institut současného umění dlouho žil bez stabilního domova: stěhoval se mezi galeriemi, uměleckým klubem, školou, centrem umění, historickým domem, a dokonce i bývalou policejní stanicí. Kvůli této neustálé změně adres zůstávalo muzeum především výstavní platformou, nikoli místem s pevně vybudovanou stálou sbírkou.

Zlom je patrný v budově z roku 2006 na bostonském nábřeží Fan Pier. Objevily se v ní galerie a výstavní prostory a spolu se stálým zázemím začalo muzeum vytvářet stálou sbírku. Proto je budova důležitá nejen jako schránka pro současné umění: ukazuje okamžik, kdy se kočující instituce začala ve městě fyzicky ukotvovat.

Čeho si všimnout nejdříve

Budovu má smysl číst skrze její vztah k nábřeží. Její forma podle původního popisu odkazuje na nedaleké portálové jeřáby, takže průmyslové prostředí přístavu zde není jen kulisou: naznačilo architektonický jazyk muzea. Reprezentativní vnější schodiště vysvětluje, proč kritici mluvili o otevřenosti budovy: vnější prvek činí pohyb součástí fasády, místo aby jej ukrýval uvnitř.

Tuto otevřenost lze porovnat se spornější stránkou projektu. Tatáž budova získala Harleston Parker Medal jako „nejkrásnější architektonické dílo“ Bostonu, ale kritik Philip Nobel ji označil za „nepovedenou krabici“ a vytýkal jí fasádu obrácenou k pobřeží. Budovu je proto lepší vnímat nikoli jako bezvýhradnou pamětihodnost, ale jako pokus spojit muzeum, přístav a průmyslové měřítko, který okamžitě vyvolal různá čtení.