Hlavní botanická zahrada Ruské akademie věd pojmenovaná po N. V. Cicinu

Stručné informace

Botanická zahrada nevznikla na prázdném poli, ale uvnitř Ostankinského lesoparku: v roce 1945 pro ni bylo vyčleněno rozsáhlé území s již existujícími moskevskými lesními porosty. Proto lze toto místo vnímat hned ve dvou měřítkách. Na jedné straně jsou zde shromážděny rostliny téměř ze všech kontinentů a klimatických pásem. Na druhé straně se v zahradě zachovaly fragmenty Erdeněvského háje jako součásti Ostankinského doubravního lesa a Leonovský les.

Tato dvojí povaha je důležitější než encyklopedický titul „největší botanická zahrada v Evropě“. Zahrada je uspořádána jako vědecká sbírka pod širým nebem, ale část její hodnoty souvisí s tím, že původní les nezmizel, nýbrž se stal základem celého území. Po sloučení s VDNCh a Ostankinským parkem v roce 2014 zmizel oddělující plot směrem k VDNCh a zahrada se stala součástí většího městského prostoru.

Čeho si všimnout nejdříve

Má smysl porovnat tři typy uspořádání zahrady. Botanicko-geografické expozice přirozené flóry dělí rostliny podle území: evropská část Ruska, Kavkaz, Střední Asie, Sibiř, Dálný východ a užitkové rostliny přirozené flóry. Arboretum je uspořádáno jinak: stromy a keře jsou shromážděny podle systematického principu, tedy zástupci jednoho rodu rostou v jednom celku s ohledem na své ekologické vlastnosti a budoucí rozměry. Je tak vidět, že zahrada ukazuje rostliny nejen jako krajinu, ale také jako vědecký řád.

Samostatným tématem je nový fondový skleník. Jeho budova je vyšší než 33,6 metru a je rozdělena do bloků s různými klimatickými parametry pro vlhké lesy, tropy a subtropy. Uvnitř jsou zmiňovány kaskády bazénů, vodopády, řeka, umělý reliéf, stezky, skály a jeskyně. Přírodní prostředí zde není jen znázorněno: klimatická technika vytváří déšť, mlhu, závlahu, vyhřívání půdy i kopule.