Fresky Ramsay Garden

Stručné informace

Cyklus o dechové hudbě v salonu Patricka Geddese nekončil vyobrazením, ale skutečnými malými varhanami. Fresky v Ramsay Garden se proto nečtou jako jednotlivé obrazy na stěnách, ale jako promyšlené prostředí: malba, místnost a předmět uvnitř místnosti působily společně. John Duncan vytvořil tyto cykly v 90. letech 19. století ve dvou interiérech edinburského bloku: v Geddesově bytě a ve společenském sále Ramsay Lodge, univerzitní koleje.

První cyklus, o vývoji dechové hudby od mýtu ke skotským dějinám, se ztratil. Druhý, keltský, se dochoval poměrně dobře: sedm raných fresek zůstalo v sále, který je nyní součástí soukromého bytu. Později Duncan přidal ještě pět maleb se symbolickými portréty lidí novověku a mytologický sál se proměnil ve vyprávění o skotské paměti a vědění.

Čeho si všimnout nejdříve

Má smysl dívat se na fresky jako na sekvenci, nikoli jako na soubor scén. Ztracený hudební cyklus postupoval jako procesí po čtyřech stěnách salonu: od rákosu a Pana k dudákům a varhanám. Tento princip pomáhá pochopit i keltský sál: postavy tam nejen ilustrují legendy, ale kladou vedle sebe mýtus, učenost, náboženství a historii.

V keltském cyklu jsou obzvlášť důležité rámce a plošnost. Ornamentální rámy z keltských uzlů jsou dnes známé pouze z reprodukcí, ale právě ony ukazují spojení s estetikou středověkých rukopisů. V „Nalezení Excaliburu“ je děj přenesen k edinburskému jezeru Duddingston a postavy stojí téměř nehybně jako dekorativní vzor. V „Fingalově souboji“ je pohyb výraznější: vedle boje se objevují stylizované květiny, borové větve a harfeník. Hrdinská scéna tak zůstává součástí celkového dekorativního řádu.