Dům-muzeum Marie a Jurgise Šlapelisových

Stručné informace

Dům-muzeum nezabírá pouze bývalé obydlí rodiny Šlapelisových, ale architektonickou památku ze 17. století, která několikrát změnila svou roli. V roce 1926 jej koupili Marija a Jurgis Šlapelisovi, spjatí s litevským jazykem, literaturou a knižní kulturou ve Vilniusu. Po druhé světové válce byl dům znárodněn, přeměněn na bytový dům a přestavěn.

Nejdůležitější obrat v tomto příběhu není spojen s fasádou, ale s knihami. V bytě Mariji Šlapelienė a ve sklepě se uchovávaly tisíce publikací; obraceli se k nim bibliofilové, historici i divadelní vědci. Muzeum lze proto číst jako dům, v němž soukromá sbírka přežila změnu vlastníků i funkcí budovy a poté se stala základem veřejné paměti o rodině.

Na co si hned dát pozor

Má smysl propojit několik fyzických detailů do jedné myšlenky: dům ukazuje, jak se osobní prostor proměnil v muzeum. Pamětní deska v litevštině hned nastoluje téma jazyka a kulturní práce Šlapelisových. Výstavní sál a obývací místnost ve sklepě z 15. století přidávají starší vrstvu: muzeum žije v budově, jejíž historie je starší než rodina i než samotná muzejní expozice.

Uvnitř nejsou důležité jen „věci majitelů“, ale složení sbírky: knihovna, archiv, numismatika, filatelie, osobní předměty, dokumenty a ikonografické materiály. Tyto skupiny stojí za to si v duchu vzájemně porovnat. Knihy a archiv vypovídají o práci s texty a pamětí, osobní předměty vracejí měřítko každodenního života a sklep připomíná, že to vše je uchováváno v domě s vlastní, hlubší architektonickou biografií.