Bodmerova knihovna

Stručné informace

Bodmerova knihovna nevznikla ze státního knižního depozitáře, ale ze soukromé sbírky Martina Bodmera. V roce 1951 koupil dvě vily v Cologny u Ženevy, aby v nich umístil sbírku vzácných knih a rukopisů. Proto je třeba toto místo vnímat nejen jako knihovnu, ale jako záměrně sestavenou mapu písemné kultury přenesenou do samostatného prostoru.

Rozsah sbírky není důležitý sám o sobě, ale kvůli šíři materiálů: přibližně 170 000 knih a rukopisů v 80 jazycích. V jedné sbírce vedle sebe stojí papyry, středověké rukopisy, rané tištěné knihy i autografy literárních a hudebních děl. Tento kontrast pomáhá dívat se na knihovnu jako na místo, kde se neměnila témata, ale samotné způsoby uchovávání textu.

Čeho si všimnout nejdříve

Výchozí text téměř nepopisuje uspořádání místností, proto je lepší soustředit se na samotné předměty sbírky. Lze porovnat papyry z 2.–7. století s Gutenbergovou biblí: první materiál souvisí se starověkým rukopisným předáváním textu, druhý s ranou evropskou tištěnou knihou. Mezi nimi neleží jen rozdíl ve stáří, ale změna nosiče a techniky.

Stojí za to všimnout si rukopisu starořímského chorálu z 11. století a iluminovaného Románu o růži ze 14. století: oba předměty ukazují, že text zde nebyl vždy jen čtením. V jednom případě souvisí se zpěvem, ve druhém s výtvarně zpracovanou středověkou knihou. Zvlášť silným faktem je jediný dochovaný rukopis Menandrovy komedie Dyskolos: po něm se antická část nečte jako výběr starožitností, ale jako místo, kde jeden dochovaný exemplář může nahradit celou ztracenou tradici.