Bazilika Sacré-Cœur (Brusel)

Stručné informace

Bruselská bazilika Sacré-Cœur nezačínala jako kostel: Leopold II. chtěl nejprve na kopci Koekelberg belgický Pantheon, ale po cestě do Paříže tuto myšlenku nahradil národní svatyní zasvěcenou Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Proto je stavba důležitá nejen svou velikostí, ale i obratem v původním záměru: památník „velkým Belgičanům“ se proměnil v poutní baziliku.

Její současná podoba je také výsledkem změny směru. První projekt byl novogotický, ale po první světové válce se k němu kvůli finančním problémům nevrátili. Místo něj byl přijat návrh Alberta Van Huffela a vznikla největší stavba ve stylu art deco na světě. Dlouhá výstavba, přerušená dvěma válkami a dokončená v roce 1969, je čitelná v samotné ideji budovy: působí jako monument 20. století, nikoli jako středověká katedrála.

Čeho si všimnout nejdříve

Má smysl porovnat tři věci: hmotu, materiály a vertikální siluetu. Bazilika stojí v parku Elisabeth na vrcholu kopce Koekelberg, takže její dvě věže a zelená měděná kupole slouží jako orientační bod na severozápadním horizontu Bruselu. Výška kupole 89 metrů není důležitá sama o sobě: vysvětluje, proč je budova vnímána jako součást městské krajiny, a ne jen jako fasáda.

Materiály ukazují, proč jde o art deco, a ne o pokračování novogotického projektu. Konstrukce spojuje beton vyztužený terakotovými vrstvami, cihly a jednotlivé kameny; tato směs jí dodává mohutnost bez gotické kamenné krajkovosti. Uvnitř samostatný důraz vytváří osm vitráží Anta Carteho s epizodami ze života Ježíše. Stojí za to si je v duchu porovnat s těžkým tělem budovy: náboženský námět je zde zasazen do architektury, která mluví jazykem betonu, cihel a velké geometrie.