Věž větrů

Stručné informace

Věž větrů spojovala hned několik způsobů, jak číst počasí a čas: jejích osm mramorových stěn je obráceno ke světovým stranám, zvenčí fungovaly sluneční hodiny a uvnitř byla umístěna vodní klepsydra. Není to tedy jen vysoká antická věž na římské agoře, ale kamenný přístroj, v němž se samotná forma stavby podílí na měření.

Voda pro vnitřní hodiny přitékala z Akropole a z jihu k věži přiléhala kulatá věžička spojená s akvaduktem, který procházel poblíž. Později stavba měnila své využití: v byzantském období se stala kostelní zvonicí a poté baptisteriem. Tento fakt není důležitý jako samostatný životopis budovy, ale jako vodítko: starověký přístroj se ukázal být natolik celistvý a nápadný, že nebyl rozebrán, nýbrž přizpůsobován novým obřadům.

Čeho si všimnout nejdříve

Má smysl začít osmiúhelníkovým tvarem a třístupňovým pódiem. Stěny nejsou náhodné: každá je obrácena ke své světové straně, takže geometrie věže souvisí s větry a slunečními hodinami. Pod horním vlysem lze porovnat vyobrazení větrů se značením hodin: postavy označovaly směr a čáry pomáhaly určit čas.

Na vlysu jsou větry zobrazeny jako okřídlené mužské postavy s různými atributy. Severní Boreás je zahalen do těžkého oděvu, severovýchodní Kaikias sype kroupy ze štítu, jižní Nótos převrací nádobu s vodou a západnímu Zefyrovi padají zpod pláště květiny. Tyto detaily proměňují směr větru v rozpoznatelný obraz. Další stopou zařízení jsou dvoje dveře na severovýchodní a severozápadní straně a pozůstatky sloupů portiků. Ztracené hlavice známe z rekonstrukcí: bez volut, s akantovými a palmovitými listy, ukazují, že ani opory věže nebyly zcela běžnou variantou antického řádu.