Věznice Kilmainham

Stručné informace

Kilmainham začínal jako „Nová věznice“ a dnes působí jako budova, v níž muzejní funkce nesmazává její někdejší uspořádání. Byli zde drženi muži, ženy i děti; společné cely byly určeny pro několik osob a jedna svíčka se vydávala na dva týdny. Proto je vězeňské uspořádání důležité ne jako kulisa, ale jako hlavní zdroj významu: stísněnost, tma a oddělení křídel vysvětlují, jak vypadalo každodenní věznění.

Místo je spojeno nejen s vězněním, ale také s popravami. Bylo zde drženo mnoho účastníků irského boje za nezávislost a po uzavření se dlouho zvažovalo, zda budovu zbourat, nebo ji částečně zachovat. Obnova provedená dobrovolníky změnila její roli: bývalá věznice se stala muzeem, kde hlavním exponátem zůstala samotná budova.

Čeho si všimnout hned na začátku

Má smysl porovnat několik částí věznice jako stopy různých funkcí. Běžné cely ukazují základní režim držení vězňů: malý prostor určený pro několik vězněných osob a popis jedné svíčky na dva týdny pomáhají představit si, proč velikost cely nebyla jen všedním detailem, ale součástí trestu. Západní křídlo je důležité samo o sobě: nacházely se tam ženské cely, které zůstávaly přeplněné i po zlepšeních.

Cela pro popravy v přízemí se nacházela mezi Západním a Východním křídlem. Tato přesná poloha proměňuje přechod mezi částmi budovy v připomínku jiné funkce věznice. Dvůr je spojen s popravami účastníků Velikonočního povstání, zatímco obnovená viktoriánská část a vězeňská kaple ukazují už třetí vrstvu: nejen místo věznění, ale také budovu, kterou ve 20. století vědomě znovu skládali dohromady jako muzeum a památník.