Váza Waterloo

Stručné informace

Váza Waterloo začala jako napoleonský záměr a skončila jako britský památník vítězství nad Napoleonem. V Toskánsku ukázali císaři mohutný blok jednolitého carrarského mramoru a on nařídil, aby z něj byla vytesána klasická váza na počest očekávaných vítězství v Rusku. Po porážce Francie se nedokončená váza dostala k britskému princi regentovi.

Britský sochař Richard Westmacott práci dokončil a přidal reliéfy již s jiným významem: jsou věnovány vítězství u Waterloo. Součástí osudu tohoto předmětu se stala i jeho velikost. Vázu chtěli umístit do sálu Waterloo na hradě Windsor, ale ukázala se být příliš těžká pro vnitřní prostory. Proto byla po určité době v Národní galerii instalována v zahradě Buckinghamského paláce, kde se nachází od roku 1906.

Čeho si všimnout nejdříve

Má smysl dívat se na vázu jako na předmět, v němž se materiál, forma a výzdoba navzájem přou. Jednolitý carrarský mramor vysvětluje její tíhu: nejde o zahradní mísu běžného měřítka, ale o monolit, který zamýšlené vnitřní místo na hradě neuneslo. Klasická forma odkazuje k antickým vzorům, zejména k Medicejské váze, takže na jejím vzhledu je důležitá nejen výška, ale i snaha působit starobyleji než její vlastní devatenácté století.

Reliéfní výzdoba mění politický význam předmětu: zakázka zamýšlená pro napoleonské vítězství byla dokončena jako připomínka britského vítězství u Waterloo. Dalším nápadným detailem je stav mramoru. Zdroj uvádí známky eroze způsobené znečištěním ovzduší; tento povrch připomíná, že z vázy se nakonec nestal ústřední prvek palácového interiéru, ale venkovní zahradní objekt.