Vratislavská vodárenská věž

Stručné informace

Vodárenská věž ve čtvrti Borek nebyla jen inženýrskou stavbou: od prvních dnů v ní fungoval elektrický výtah a v nižších patrech bydleli zaměstnanci spojení s její údržbou. Budova se proto dá číst jako malý vertikální systém: voda, technika, bydlení a vyhlídková plošina byly soustředěny v jedné věži vysoké 62,5 metru.

Věž sloužila svému původnímu účelu až do poloviny 80. let 20. století, poté ztratila vodárenskou funkci. Po opravě na konci 90. let byla přeměněna na restaurační komplex, ale její vnější podoba si zachovala někdejší roli stavby: vysoká cihlová věž se stanovou střechou stále působí jako městský mechanismus, kterému byl dán nový život.

Čeho si všimnout nejdříve

Má smysl porovnat inženýrskou přísnost věže s jejími dekorativními detaily. Klinkerové cihly a stanová vrcholová část vytvářejí pevnou siluetu vodárenské stavby, zatímco směs historismu, secese, novorománského a novogotického stylu proměňuje technickou budovu v téměř reprezentativní městskou stavbu.

Zvláštní pozornost si zaslouží pískovcové reliéfy s fantastickými bytostmi: nejde o výzdobu paláce, ale o dekor na vodárenské věži, kde praktická funkce získala nečekanou uměleckou vrstvu. Severovýchodní část fasády přidává další vodítko k minulosti budovy: teče tam pramenitá voda a je zde zřízena malá fontána, protože pramen se nachází ve sklepě. Nižší patra s bývalými byty zaměstnanců a vyhlídková plošina ve výšce 42 metrů ukazují, že věž byla zároveň pracovištěm, bydlením i vyhlídkovým bodem.