Vatikánské zahrady

Stručné informace

Vatikánské zahrady zabírají více než polovinu státu Vatikán: 23 hektarů ze 44. Nejde jen o zelenou plochu u paláců, ale o velkou část západní části Vatikánu, převážně na Vatikánském pahorku, který se zvedá více než 60 metrů nad okolím. Ze tří stran jsou zahrady ohraničeny vatikánskou zdí, takže jejich měřítko nepůsobí jako otevřený park, ale jako samostatné chráněné území uvnitř maličkého státu.

Jejich účel se výrazně měnil. Na konci 13. století se zde pěstovaly léčivé rostliny, zelenina a ovoce; později hospodářská zahrada ustoupila okrasným parkům, fontánám, vilám a administrativním budovám. Proto toto území působí jako směs zahrady, opevněného prostoru a pracovního Vatikánu: vedle sebe tu mohou existovat staré zdi, renesanční vila, husté porosty, a dokonce i heliport.

Čeho si všimnout hned na začátku

Má smysl porovnat hranice a reliéf: vatikánská zeď ze severu, jihu a západu zdůrazňuje uzavřenost zahrad, zatímco pahorek vysvětluje, proč část území zůstala hustá a méně pravidelná. Nejvíce „přírodní“ zóna je popisována mezi Leoninskou zdí a budovou vatikánské administrativy: tam pahorkatý terén pokrývají pinie, borovice, duby, cypřiše a palmy.

Vodní prvky pomáhají ukázat další vrstvu historie. Prameny kdysi zásobovaly Vatikán vodou a podporovaly subtropickou vegetaci; v 17. století dodatečná voda z jezera Bracciano umožnila vytvořit fontány, kaskády a vodní zařízení. Na tomto pozadí Villa papeže Pia IV., Věž větrů a stará opevnění ukazují, že zahrada zde nebyla jen místem pro rostliny: zahrnovala vědu, obranu, reprezentaci i každodenní práci Vatikánu.