Splitská katedrála

Stručné informace

Hlavní část splitské katedrály nebyla postavena jako kostel, ale jako mauzoleum císaře Diokleciána. Jeden z nejsilnějších kontrastů zde proto nespočívá v datech, ale v samotném uspořádání budovy: starověký osmiboký objem nadále funguje jako katedrála. Z císařské pohřební stavby vznikl křesťanský chrám a původní forma nezmizela pod novou funkcí.

Katedrála stojí uprostřed Diokleciánova paláce; její západní průčelí směřuje k palácovému peristylu. Postupně k ní byly přidávány části z různých období: chóry ze 17. století a vysoká zvonice, poprvé vztyčená roku 1100 a přestavěná roku 1908. Různá období zde nespojuje jen historie: všechny části jsou z tufu a bílého bračského vápence, takže přestavby působí jako pokračování téhož materiálu.

Čeho si všimnout jako prvního

Má smysl porovnat osmibokou hlavní část, chóry a zvonici: vznikly v různých stoletích, ale spojuje je stejný soubor kamene. To pomáhá vidět katedrálu ne jako jednotný projekt, ale jako budovu, která měnila své určení a byla dostavována, přičemž si zachovala vazbu na římský palác.

Uvnitř jsou důležité dvě řady sloupů a vlysy pod kupolí. Zůstaly z uspořádání bývalého mauzolea a na vlysu se dochovaly basreliéfy Diokleciána a Prisky s vavřínovými věnci. Vedle nich je křesťanská vrstva obzvlášť dobře patrná: dřevěné dveře ze 13. století jsou pokryty scénami ze života Krista, kamenná kazatelna je provedena v románském stylu a ve výklencích stojí pozdější oltáře. Také krypta mění význam prostoru: má římský původ, ale v křesťanském období se stala kaplí svaté Lucie.