Singapurská zoo

Stručné informace

Singapurská zoo od svého otevření v roce 1973 stavěla prezentaci zvířat nikoli kolem klecí, ale kolem snahy skrýt hranici mezi člověkem a výběhem. Její areál zabírá 28 hektarů u lesní vodní nádrže v centrální vodní rezervaci, takže myšlenka „přirozeného prostředí“ zde souvisí nejen s dekorací, ale i se samotnou polohou místa.

Hlavní smysl zoo lze nejlépe číst skrze uspořádání expozice. Zvířata jsou ukazována v otevřených výbězích a návštěvníka oddělují příkopy, sklo a krajinné úpravy. Důležitý údaj o 315 druzích, z nichž část je ohrožena vyhynutím, proto nestojí odděleně od prostoru: zoo se snaží vzácná zvířata představit tak, aby byly bariéry méně patrné, ale přesto fungovaly.

Čeho si všimnout hned na začátku

Má smysl porovnat tři typy hranic. Otevřené výběhy jsou odděleny příkopy; vegetace tyto příkopy skrývá, nebo leží pod linií pohledu. Zvíře se proto může návštěvníkovi zdát blíže než v běžné kleci, i když oddělení zůstává. U zvířat, která jsou nebezpečná a dobře šplhají, se používá jiný postup: prosklené výběhy s přírodní krajinou. Zde sklo nezmizí, ale zachovává obecný princip ukazování prostředí, nikoli mříží.

Samostatným detailem jsou krajinně upravené úseky. Do roku 1990 byla zvířata rozmístěna na 65 speciálně uspořádaných místech, což vysvětluje, proč je vhodné zoo chápat nikoli jako řadu jednotlivých ohrad, ale jako soubor scén, kde společně působí terén, rostliny, voda a sklo. Lesní vodní nádrž v sousedství tento postup posiluje: přírodní pozadí se stává součástí téhož jazyka, jímž jsou výběhy utvářeny.