Palác krásných umění (Mexico City)

Stručné informace

Palác výtvarných umění byl zamýšlen jako divadlo k otevření v roce 1908, ale stal se z něj projekt, který se táhl tři desetiletí. Stavbu zahájil italský architekt Adamo Boari a po revoluci ji v roce 1934 dokončil mexický architekt Federico Mariscal. Budovu je proto lepší číst ne jako jednotné gesto jednoho autora, ale jako stavbu, v níž se zdlouhavá výstavba viditelně otiskla změnou doby a vkusu.

Dnes jsou to vlastně dvě místa v jednom: operní divadlo a muzeum, a to jak architektonické, tak umělecké. Materiál a dekor pracují ve prospěch tohoto dvojího statusu. Carrarský mramor vytváří slavnostní vzhled, bohatá výzdoba spojuje beaux-arts a art deco a stěny se díky mexickým muralistům proměnily v samostatnou součást muzejního zážitku.

Čeho si všimnout jako první

Hlavním tématem je srovnání pláště, stěn a muzejního patra. Carrarský mramor ukazuje, že budova byla od počátku navržena jako reprezentativní městská stavba, nikoli jako neutrální jevištní krabice. Ve výzdobě stojí za pozornost sousedství beaux-arts a art deco: nejsou to jen ozdoby různých vkusů, ale stopa dlouhé výstavby, zahájené před revolucí a dokončené už v jiné architektonické situaci.

Stěny jsou neméně důležité než fasáda a sál. Vytvářeli je Diego Rivera, Alfaro Siqueiros a José Clemente Orozco, takže malba zde nepůsobí jako náhodná vsuvka do divadla. Riverova freska „Člověk na rozcestí“ obzvlášť mění pohled na palác: uvnitř budovy určené pro operu se nachází dílo se samostatným filozofickým tématem. Třetí patro, obsazené Muzeem architektury, tuto myšlenku potvrzuje: samotný palác vybízí k tomu, abychom sledovali nejen představení či expozici, ale i jeho vlastní uspořádání.