Palác Benjamína Carrióna

Stručné informace

Palác Benjamína Carrióna nebyl budován jako soukromá rezidence, ale jako pracovní stroj pro kulturu: do jedné budovy se měly vejít kanceláře, muzea, knihovny, výstavní sály i učebny. Proto je zde důležité číst slovo „palác“ společně s jeho určením. Reprezentativní forma sloužila instituci, která od samého začátku nepotřebovala jeden sál, ale celý systém prostor.

Stavba začala v roce 1946 podle projektu inženýra Alfonsa Calderóna Morena. Budovu navrhl ve španělském neokoloniálním stylu a pozemek pro ni vyčlenila obec Quito před historickým parkem El Ejido. Později se komplex rozrostl o nakladatelství „Pedro Jorge Vera“, což dobře vysvětluje jeho smíšený charakter: palác kulturu zároveň reprezentuje, uchovává, ukazuje i vytváří.

Čeho si všimnout nejdříve

Hlavní pozornost si zaslouží to, jak je dekorativní palácový obraz propojen s praktickým uspořádáním kulturního centra. Má smysl všimnout si španělského neokoloniálního stylu budovy: vytváří slavnostní vnější jazyk, i když uvnitř jsou uvedeny zcela pracovní funkce: administrativa, filmotéka, sály a výstavní prostory. Fresky Oswalda Guayasamína a Gala Galecia je třeba vnímat ne jako samostatnou výzdobu, ale jako součást koncepce budovy, v níž je umění začleněno přímo do samotného pláště centra.

Samostatným detailem je hlavní sál s nástěnnými malbami Diógenese Paredese a Josého Enriqueho Guerrera: zde výzdoba souvisí nejen s fasádním obrazem, ale také s vnitřním reprezentativním prostorem. Divadlo „Prometeo“ je důležité svým kruhovým tvarem; právě s ním původní text spojuje jeho výjimečnou akustiku. Přistavěné nakladatelství pak ukazuje, že palác nezůstal ustrnulý v původním plánu: k prezentaci a diskusi o kultuře se přidala také její tisková práce.