Městské divadlo v Boloni

Stručné informace

Městské divadlo v Boloni vzniklo po požáru: staré Teatro Malvezzi vyhořelo v roce 1745 a město tak získalo důvod vybudovat novou veřejnou operní scénu. Nové veřejné divadlo, otevřené v roce 1763, se později stalo známým jako Městské divadlo v Boloni. Jeho důležitá zvláštnost nespočívá jen v repertoáru, ale také ve způsobu vlastnictví: divadlo bylo pravděpodobně první velkou operní scénou postavenou z veřejných prostředků a vlastněnou municipalitou.

Vzpomínka na požár je patrná už v samotném principu výstavby. Budova byla postavena převážně ze zdiva, aby se snížilo riziko dalšího vzplanutí. Divadlo přitom zůstávalo dlouho nedokončené: zákulisní prostory byly dokončeny teprve v roce 1805 a fasáda si zachovala nedokončený vzhled až do roku 1936. Toto místo je proto lepší číst nikoli jako jednou provždy hotový památník, ale jako divadlo, které se dostavovalo pod tlakem praxe a konkurence.

Čeho si všimnout nejdříve

Uvnitř je nejdůležitější porovnat tvar hlediště, lóže a strop. Původní hlediště mělo tvar zvonu, se čtyřmi patry lóží, královskou lóží a malou galerií. Takové uspořádání zdůrazňovalo společenské rozdělení diváků: část lóží byla předána soukromým uživatelům, nikoli však jako plné vlastnictví, ale jako trvalý pronájem. I uspořádání míst zde souvisí s myšlenkou veřejného divadla, které se nestalo běžným soukromým majetkem.

Strop byl vymalován tak, aby vytvářel dojem otevřeného nebe nad sálem. Tento detail mění vnímání uzavřeného divadelního prostoru: interiér měl působit širším a lehčím dojmem. Další důležitou stopou proměn je tvar hlediště. Po požáru v roce 1931 se divadlo znovu otevřelo v roce 1935 již s podkovovitým sálem namísto původního „zvonu“. Srovnání těchto forem ukazuje, že se v divadle neměnily jen dekorace a technika, ale i samotná logika diváckého prostoru.