Muzeum počítačů v Lublani

Stručné informace

Muzeum vyrostlo z hackerspacu Kiberpipa, kde kulturní centrum sousedilo s hackerskou laboratoří. Proto zde dějiny počítačů nejsou ukázány jako řada uzavřených vitrín, ale jako prostředí, kde lze zařízení spouštět, porovnávat a zkoušet v provozu. Sbírka zahrnuje artefakty světových počítačových dějin, zatímco silný místní důraz jí dodávají rané jugoslávské a slovinské systémy.

Biografie muzea nebyla právě přímočará: od sklepa studentské organizace a putovních výstav dospělo až do bývalého obchodního pavilonu. Důležitým detailem tohoto stěhování je, že čtvrtina architektonicky významné brutalistické budovy podle návrhu Miloše Bonči byla odkoupena a rekonstruována jako budoucí domov muzea. Digitální dědictví se tak ocitlo v budově s vlastní hmotnou historií.

Čeho si všimnout nejdříve

Hlavním principem prohlídky je porovnávat nejen značky počítačů, ale také způsoby komunikace člověka se strojem. Rané domácí počítače a PC, jako Commodore 64, ZX Spectrum, Apple II a IBM PC, ukazují, jak výpočetní technika vstupovala do každodenního života. Vedle nich systémy typu mainframů DEC, terminály a počítačové skříně nabízejí jiné měřítko: počítač jako infrastruktura, nikoli jako osobní předmět.

Stojí za to si všimnout místních strojů: Gorenje Delta PAKA 3000, Iskra Delta Partner, Triglav, TIM-011 a Orao. Mění pohled na muzeum: nejde jen o soubor známých světových modelů, ale také o dějiny slovinského a jugoslávského vývoje. Samostatně vynikají paměťová média a vstupní zařízení: děrný štítek IBM 129, disky, pásky, cartridge, rané modemy a akustické vazební členy. Tyto předměty ukazují, že digitální historie se skládá z velmi fyzických úkonů: vložit, napsat, připojit, přenést signál.