Muzeum koloniálního umění

Stručné informace

Muzeum koloniálního umění sídlí v budově ze 17. století, která stihla být jezuitskou kolejí, univerzitou i Národní knihovnou. Proto je zde samotný prostor neméně důležitý než vitríny: muzeum ukazuje koloniální epochu uvnitř budovy, která také patří ke starému vzdělávacímu a knižnímu světu Bogoty.

Sbírka je soustředěna kolem předmětů koloniálního období od roku 1492 do roku 1810: malířství, dřevořezeb, nábytku, šperků, knih a dokumentů. Důležitý posun pohledu spočívá v tom, že nejde jen o muzeum obrazů. Umožňuje vidět, jak náboženské obrazy, drahé materiály, knihy a předměty každodenní potřeby existovaly vedle sebe a společně vytvářely vizuální jazyk koloniální doby.

Čeho si všimnout jako první

Má smysl porovnat tři skupiny věcí: malířství Gregoria Vásqueze de Arce y Ceballose, řezbářské a malované práce školy Quito a předměty ze stříbra a zlata. První skupina tvoří základ sbírky: desítky obrazů a kreseb jednoho z nejznámějších umělců Nové Granady. Druhá ukazuje, že koloniální umění nebylo jen plochou plátna, ale také prací se dřevem, malbou a objemem. Třetí obrací pozornost k obřadním předmětům: pohárům, kalichům, korunám, žezlům a kadidelnicím.

Samostatným užitečným pohledem je geografie materiálů a škol. V jedné sbírce se setkávají obrazy školy Cuzco, medailony ze slonoviny z Huamangy, řezby z Mexika a Střední Ameriky, stejně jako práce z Itálie, Španělska a Flander. Muzeum se tak čte jako síť vazeb: místní Nová Granada se ocitá vedle Peru, Mexika a Evropy.