Melbournské námořní muzeum

Stručné informace

Polly Woodside nestojí u mola jako dekorativní loď, ale v původním suchém doku s dřevěnými stěnami. Tento dok sloužil více než sto let k opravám a údržbě plavidel, takže muzeum ukazuje nejen bark, ale i místo, kde se takové lodě rozebíraly, odvodňovaly, opravovaly a znovu připravovaly k provozu.

Samotný bark byl spuštěn na vodu v roce 1885 jako trojstěžňová nákladní loď. Vozil uhlí, nitráty a pšenici mezi Anglií a Jižní Amerikou, později pracoval mezi Austrálií a Novým Zélandem a poté se stal hulkem pro skladování uhlí v melbournském přístavu. Obnovený trup je proto třeba chápat nikoli jako „krásnou plachetnici“, ale jako věc, kterou opakovaně přizpůsobovali novým úkolům.

Čeho si všimnout hned na začátku

Dává smysl propojit tři viditelné části do jednoho systému: trup Polly Woodside, suchý dok a provozní budovy vedle něj. Dřevěné stěny doku připomínají, že loď zde není jen vystavena, ale je umístěna v prostoru oprav. Čerpací stanice a kotelna vysvětlují, jak dok fungoval: voda se z něj odčerpávala, aby bylo možné loď obsluhovat pod čarou ponoru.

U samotného barku není důležitá jen jeho trojstěžňová podoba. Jeho nákladní historie vysvětluje strohý pracovní vzhled plavidla: převáželo hromadné zboží, nikoli cestující. Vedle toho lze porovnat exponáty a modely v Hangáru 2: pomáhají vidět Polly Woodside jako konkrétní loď s proměnlivými rolemi. Nejúdernějším zvratem v tomto příběhu je období, kdy bývalá oceánská plachetnice sloužila jako plovoucí sklad uhlí.