Hotel „Castelar“

Stručné informace

„Castelar“ vyniká nejen jménem Lorky, ale i tím, jak se obyčejný hotel začlenil do přísných pravidel Avenida de Mayo. Budova byla otevřena v roce 1928 pod názvem Excelsior; navrhl ji italský architekt Mario Palanti a postavil inženýr Joseph Pizzone. Později, v roce 1951, po změně majitelů získal hotel svůj současný název na počest Emilia Castelara y Ripolla.

Nejživější historická stopa je spojena s několika měsíci let 1933–1934: žil zde Federico García Lorca. V roce 2003 městské úřady umístily v jeho pokoji pamětní desku. Tato skutečnost mění pohled na hotel: před očima není jen fasáda starého hotelu, ale místo, kde se literární biografie na krátký čas protnula s adresou v Buenos Aires.

Čeho si všimnout jako první

Údaje o vzhledu jsou ve zdrojovém textu omezené, ale několik detailů pomáhá číst budovu jako součást Avenida de Mayo. Především má smysl všimnout si výšky: 53,5 metru je uvedeno jako maximální výška pro tuto třídu, takže vertikála hotelu souvisí nejen se záměrem architekta, ale i s městským pravidlem.

Druhým detailem je fasáda, která se od sedmého patra opírá o sousední budovu. Je to vzácná nápověda k tomu, jak hustá zástavba a omezení výšky ovlivňovaly tvar domu. Dalším orientačním bodem je přízemí: nachází se tam restaurace spojená s okruhem spisovatelů Nory Lange, Oliveria Gironda a Alfonsiny Storni. Pamětní deska v Lorkově pokoji přidává k vnější architektuře vnitřní, adresný znak paměti.