Homomonument

Stručné informace

Tři růžové žulové trojúhelníky na Westermarktu se skládají v jeden velký trojúhelník, památník však nestojí odděleně od náměstí: je zapuštěn do dlažby, otevírá se k vodě a vede pohled k dalším městským bodům. Karin Daan pojala Homomonument jako znamení, které nezastiňuje historické centrum Amsterdamu, ale doslova se do něj vplétá.

Růžový trojúhelník zde není důležitý jako abstraktní emblém. V nacistických koncentračních táborech se tímto znakem označovali homosexuální vězni; později se stal symbolem boje LGBT komunity za práva. Proto monument vypovídá zároveň o paměti, viditelnosti a podpoře. Byl odhalen v roce 1987 na památku všech gayů a leseb pronásledovaných kvůli sexuální orientaci, nejen obětí druhé světové války.

Čeho si všimnout nejdříve

Má smysl porovnat tři stavy téhož materiálu. Jeden žulový trojúhelník u kanálu je proměněn ve schody, které sestupují z dlažby k plošině na vodě; jeho vrchol směřuje k náměstí Dam a Národnímu památníku obětem druhé světové války. Druhý je vyvýšen nad náměstím jako pódium a směřuje k sídlu COC, nejstarší gay organizace. Třetí leží v jedné rovině s dlažebními kostkami; po jeho okraji je vyryt verš Jacoba Israëla de Haana „Taková bezmezná touha po přátelství“ a jeho vrchol ukazuje k domu Anny Frankové.

Tyto rozdíly proměňují znak ve schéma času: přítomnost u vody, budoucnost na vyvýšené plošině, minulost v desce na úrovni náměstí. Tenké žulové linie je spojují do velkého trojúhelníku a tabulka na zábradlí kanálu je obrácena zároveň k souši i k vodě. Památník se čte nejen podle tvaru, ale také podle toho, kam směřují jeho rohy.