Hellbrunn

Stručné informace

Hellbrunn byl koncipován jako letní rezidence, kde palác, park a divadelní zařízení působí společně. Komplex byl postaven v letech 1612–1615 pro salcburského knížete-arcibiskupa Markuse Sittikuse von Hohenems; mládí strávil v Itálii a chtěl venkovský palác v duchu pozdní renesance, podle vzorů Benátek a Říma. Proto zde není důležitá jen fasáda, ale také propojení architektury se zábavou, vodou a scénou.

Samotný palác se zachoval v původní podobě, kromě některých detailů interiéru. Uvnitř jsou obzvlášť výmluvné autentické fresky ze 17. století ve velkém přijímacím sále a osmiboký sál s kupolí, který dříve sloužil jako hudební salon. Park byl později upraven v duchu rokoka a tato proměna je patrná v jeho hříčkách: fontány, pavilony, sochařské kompozice a mechanické efekty proměňují prostor pro procházky v promyšlenou hru.

Na co si hned dát pozor

Má smysl porovnat tři způsoby, jimiž Hellbrunn využívá vodu a terén. V parku jsou žertovné fontány uspořádány jako překvapení: voda kompozice nejen zdobí, ale náhle vstupuje do děje. Neptunova grotta s fontánou o 1000 tryskách ukazuje tuto myšlenku ve velkém měřítku, zatímco grotta Orfea a Eurydiky s postavami z červeného mramoru propojuje vodní hříčku se sochařskou scénou.

V Mechanickém divadle se tentýž princip stává téměř strojem: 256 dřevěných figurek zobrazuje městské výjevy za zvuků vodních varhan a veškerý pohyb vytváří hydraulický pohon. Vedle toho Kamenné divadlo působí jinak: nejde o postavenou scénickou skříň, ale o nejstarší otevřenou scénu v Evropě, zřízenou přímo v rozsedlině hory Hellbrunn. Komplex je nejlepší vnímat jako místo, kde si příroda, technika a představení neustále vyměňují role.