Harryho bar

Stručné informace

Harry’s Bar vznikl z osobního dluhu, nikoli z hotového restauračního impéria. Podle vyprávění Giuseppeho Ciprianiho půjčil peníze Američanovi Harrymu Pickeringovi, když v Benátkách zůstal bez prostředků. O dva roky později Pickering dluh vrátil a přidal částku na otevření baru s jedinou podmínkou: pojmenovat ho po Harrym.

Tak v roce 1931 barman hotelu Europa otevřel vlastní podnik na Calle Vallaresso, vedle zastávky vaporetta San Marco. Později byl právě Harry’s Bar spojován se dvěma věcmi, které lze snadno poznat i bez dlouhého životopisu podniku: zde vznikly koktejl Bellini a carpaccio, plátky syrového hovězího masa se speciální omáčkou.

Čeho si všimnout nejdříve

Na Harry’s Bar má smysl dívat se skrze jídlo a způsob servírování: výchozí text téměř nepopisuje interiér ani fasádu, zato uvádí několik konkrétních detailů z menu. Bellini je důležitý nejen jako koktejl s broskví, ale jako vynález samotného baru. Také carpaccio stojí za to číst jako charakteristickou stopu místa: tenké plátky syrového hovězího masa se speciální omáčkou se proměnily v pokrm s vlastním jménem.

Samostatným detailem je suché martini v malé sklenici bez stopky. Forma podávání je zde stejně výmluvná jako recept: nápoj je popsán jako obzvlášť „suchý“, s deseti díly ginu na jeden díl vermutu. Vedle něj stojí „Martini Montgomery“ — ještě sušší verze spojená s Hemingwayovým žertem o početní převaze 15 ku 1. Podle těchto detailů se bar nečte jako místo s okázalým seznamem hostů, ale jako podnik, jehož pověst se ukotvila v konkrétních receptech a způsobu podávání.