Hanojská opera

Stručné informace

Hanojská opera stojí na místě bývalého rybníka u městské brány. Aby bylo možné postavit budovu na nestabilní půdě, rybník byl vysušen, byl zhotoven téměř metrový základ a podloží bylo zpevněno 30 tisíci bambusovými pilotami. Proto je divadlo důležité nejen jako reprezentativní stavba koloniální Hanoje: pod jeho zdobnou fasádou je doslova ukrytý inženýrský zápas s pozemkem.

Projekt si vzal za vzor pařížskou Operu Garnier, ale její jazyk přenesl do Indočíny ve zjednodušenější a úspornější podobě. Po otevření divadlo sloužilo jako scéna pro francouzský a italský repertoár, poté se spojilo s bojem za nezávislost: poblíž probíhaly pouliční boje. Později se zde uváděly hry a hudba vietnamských autorů. Jedna budova změnila svou roli z koloniální scény na národní prostor.

Čeho si všimnout hned na začátku

Dává smysl porovnat reprezentativní detaily interiéru s přísnější logikou budovy. Zrcadla, křišťálové lustry a mramorové schodiště ukazují, jakou teatrálnost chtěli přenést z evropského vzoru. Výchozí text však zdůrazňuje, že Garnierovy myšlenky zde získaly schematičtější a úspornější podobu, takže důležitý není jen lesk, ale samotné přizpůsobení velkého pařížského prototypu jinému místu a rozpočtu.

Také vnitřní uspořádání vypovídá o změně funkcí. Hlavní sál je určen pro 600 osob, vedle něj jsou zmíněny velké foyer, dva konferenční sály a dva vnitřní dvory. Tyto části pomáhají chápat divadlo ne jako jednu scénu, ale jako veřejnou budovu, kde mohly vedle sebe existovat představení, shromáždění i oficiální události. Restaurace a modernizace z roku 1997 tuto dvojí povahu upevnily: historický vzhled zůstal zachován jako obálka, zatímco využití budovy se dál měnilo.